Chtěl jsem vyjít ze standardu a fotit něco neortodoxního, co má hlavně detail. Mám rád, když si minimálně polovinu kompozice musí člověk představit sám. Fotografie jako celek s kompletním popisem příběhu v pozadí je pro mě negativním impulsem – mám pocit, že už nemusím zapojit mozek.
Vím, jsem divný, ale co už. :D
Rozhodl jsem se postavit si doma studio včetně veškeré techniky, a to počítám i fotoaparát – dohromady do 28 000 Kč / 1 150 €.

Koupě bazarové techniky

Koupil jsem si na Bazoši používanou Sony Alpha a6000. Je to maličké APS-C do jedné ruky, které využiju i pro rodinné fotky a vejde se do malého batohu. Základem dobré fotky je stejně kvalitní objektiv. Strávil jsem tedy hodně hodin googlením a prohlížením reálných snímků z různých objektivů – hlavně těch na portrét a samozřejmě pro můj bajonet Sony E. To byla asi nejdelší část celého procesu: nevyhodit peníze za něco, co nebude kreslit ostře v nízkých světelných podmínkách. Koupil jsem tedy bazarovou Sigmu 30mm f/1.4 DC DN. Výběr blesků pro mě byl velkou neznámou, protože jsem nikdy externí blesk nevlastnil. Po krátkém hledání jsem pořídil levné Godox tt600s pro Sony, a to hned dva kusy.

Další na seznamu byla bezdrátová řídicí jednotka Godox X1T-S, která se nasadí na zrcadlovku a díky 2.4GHz technologii dokáže ve vysoké rychlosti odpalovat a nastavovat blesky na dálku až na 100 metrů. Nebudu lhát, manuál byl strašidelný, ale bez trochy námahy a studia to dnes nejde.
Zbývalo dokoupit na levných e-shopech stojany, softbox, odrazovou desku a hlavně černé plátno, které bylo látkové, aby se od něj neodrážel blesk. Na internetu v recenzích na levná plátna je vidět, jak lidé ukazují, že je plátno tenké a prosvítá skrz něj světlo, když dají baterku telefonu přímo za něj. Nenechte se zmást, úplně to stačí. Ze dvou metrů je to plátno dokonale černé a matné – 3 x 6 metrů stojí 1 000 Kč.

Odrazová deska byla pro mě jako hrdina v říši stínů. Bez dobře namířené odrazové desky byly stíny ostré a tam, kde bych čekal jemný přechod, byl najednou ošklivý tmavý šum. Desku jsem měl často ze 70 % zahalenou, protože byla velká a odrážela hodně, ale bez ní jsem si low-key portréty neuměl představit. Pozor spoiler – odrazová deska otočená o 5 centimetrů na špatnou stranu znamená rozdíl mezi dokonalou fotkou a fotkou na zahození.

Shrnutí:

• Sony Alpha a6000
• Sigma 30mm f/1.4 DC DN
• Blesky Godox tt600s (2x)
• Dálkový odpalovač Godox X1T-S
• Softbox (mnohdy mi stačil jen jeden)
• Odrazová deska

Postprodukce

Ano, někdo si řekne, že v postprodukci se toho dá vytáhnout a zatáhnout fakt hodně. Je to pravda, ale mám k tomu dva postoje:

1. Pokud fotku (v mém případě low-key) vyfotíte v lepších světelných podmínkách a většinu práce odřete v Adobe Lightroom, bude pro koncového uživatele vypadat výborně. Ale vy se na to musíte dívat při editaci a z těch destruktivních úprav vám bude zle. Ne kvůli času, ale kvůli tomu, jak moc do toho musíte zasahovat.

2. Můj ideál – jelikož fotím i pro své potěšení, snažil jsem se v ateliéru navodit atmosféru, kterou nebylo nutné tolik editovat. Pomocí tmavých závěsů jsem i za bílého dne vytvořil v pokoji přítmí – takové, že máte problém vidět i do tváře modelky nebo páru, který pózuje v "rouše Adamově a Evině". To navíc skvěle uvolní atmosféru, protože se v méně osvětleném prostředí cítíme všichni komfortněji.

Fotograf jako animátor těla

Máte postavené studio. Světla jsou nastavena na milimetr přesně, expozice je dokonalá a ve vašem low-key království vládne přesně ta temná, intimní atmosféra, kterou jste chtěli. Postavíte před objektiv modela nebo modelku, stisknete spoušť... a něco je špatně. Další úrovní fotografa je jeho schopnost animovat model. Člověk, který stojí před vaším objektivem, nevidí to, co vidíte vy přes hledáček. Modelka může mít pocit, že stojí uvolněně a přirozeně, ale mnohdy je opak pravdou. Proto musí být dobrý fotograf velmi dobrým animátorem – při focení víc běhám k modelu a nastavuji ho.

• Loket přitisknutý k tělu: Stačí, když modelka posune loket o tři centimetry blíž k žebrům, a opticky si na fotce přidá 5 kilo, protože ruka splyne s trupem do jedné široké plochy.
• Svěšené rameno: Rameno posunuté o kousek níže nebo nakloněné špatným směrem změní sebevědomou pózu v postoj utrápeného člověka.
• Poloha brady: Bradu stačí zvednout o centimetr výš a z elegantního pohledu je rázem pohled arogantní (nebo naopak, při poklesu vzniká nechtěná dvojitá brada).